Já s Vámi naprosto souhlasím. Píšu o specifice jednoho jihočeského města, a sice Třeboně, které je vyhlášeno podmínkami pro cykloturistiku a sjíždějí se sem cyklisti z celé republiky, a tak to víte, čeho je moc, toho je příliš. Když nemůžete přes neukázněné bandy cyklistů projít přes náměstí, vyjet autem, ulicemi se musíte prodírat, na stezkách pro pěší uskakovat, autem se bojíte jezdit úplně, protože jezdí pod vlivem ve dvou i více (5 není ojedinělé) vedle sebe, kola si s sebou berou do restaurací nebo je opírají o fasády domů, tak zkrátka a dobře my ji tady říkáme "cyklofašisti". A někdy i hůř. Osamělý cyklista, či dva cyklisté jsou většinou fajn, poděkuje, když před ním uskočíte, ale když jich jede tlupa, nemáte šanci. To je ta síla davu. Byla jsem svědkem toho, jak v budějovické bráně cyklista ukopl autu, které mu nedalo přednost (je do ní strašně špatně vidět) zrcátko....
Provozuji mj.i v tomto městě vinný bar, kavárnu a butik. Není výjimkou, že banda cyklistů práskne kolama o barák, bez pozdravu, natož aby snad požádali, se nahrnou na toalety, v umyvadlech se opláchnou, do petek načepujou vodu a bez pozdravu zase odjíždí. Do obchodu přicházejí s blemcákama na hlavě a tyto neodkládají ani při zkoušení oblečení a spodního prádla na zpocená páchnoucí těla. Tak to jsou prostě moje zkušennosti a moje praxe.
