Husův proces sice nebyl hlavním tématem koncilu, jisté však je, že se hlavním tématem stal, a to minimálně z historického hlediska. Všechny ostatní závěry koncilu byly totiž většinou překonány nebo zneplatněny již přímo na koncilu. Koncil navíc nechali svolat Zikmund Lucemburský s papežem Janem XXIII., který byl tímto koncilem prohlášen za vzdoropapeže, takže všechno, co se na koncilu odehrálo v režii těchto dvou osob, bylo koncilem prohlášeno za neplatné. Slovo "bábel" je ještě mírným hodnocením pro to, co bylo obsahem koncilu.

Říkáte, že Husovo uvěznění "probíhalo zcela jinak". To máte pravdu. Bylo mnohem drastičtější, než jak ho ukázal film Vávrův i nynější Svobodův. Také realistický obraz upálení by byl jen pro silné žaludky – bylo  to nesrovnatelně děsivější a odpornější. Husovo srdce bylo například vytrženo z ohořelého těla a upalováno zvlášť. Jeroným Pražský byl navíc půl roku přikován na stěně temnice, takže spát mohl jen s rukou vytaženou vzhůru atd. Ví se také, že Hus několikrát své učení odvolal – ale vždy se tak odehrálo v průběhu mučení. Po mučení Hus vždy využil svého práva a přiznání učiněné na mučidlech zneplatnil.

Uvádíte dost tvrdé hodnocení, a sice, že "autoři zneužili a znásilnili dějinná fakta". Jenže vlastně nic konkrétního, co by toto Vaše tvrzení skutečně podpořilo, neuvádíte – uvádíte pouze soubor svých emotivných výkřiků.

Pro mne je důležité to, že byla zachována podstata. Husovi šlo skutečně o Pravdu a byl ochoten pro ni umřít. Z dochovaných Husových dopisů je navíc zřejmé, že na svých závěrech netrval a nabádal ostatní, aby se jich nedrželi, pokud se ukáže opak. Hus nikdy nebyl usvědčen prostřednictvím Písma, protože Písmo dodnes mluví přímo proti koncilu i proti těm šedesáti církevním doktorům, kteří ho usvědčili jako arcikacíře.

Koncil byl jedním z mnoha koncilů v období dlouhodobé krize církve (viz papežské schizma). Zikmund byl jedním z těch, kteří usilovali o nastolení pořádku a stabilizaci církve, neboť nestabilní církev znamenala i nestabilitu světské moci.

Co se týče Husova věznění a hlavně mučení, tam netuším, z jakých pramenů vycházíte, zatímco nezmiňujete vůbec snahy členů koncilu neoficiálně Husa přemluvit. Spíše mi toto údajné mučení a odvolávání připomíná mnohem novější, skvěle zdokumentovaný příběh - pátera Josefa Toufara.

Ovšem to zcel zásadní je, o co šlo Husovi a co byla ta Pravda.

Naši historici zkoumají koncil  došli k závěru, že mistr Jan byl odsouzen legitimně, což otřásá věkovitou představou kostnického mučedníka. V otázce soudu v Kostnici  historici  ukazují, že věc nejspíše nemohla skončit jinak, neboť se spolu střetly dva vzájemně se nepotkávající principy. Koncilní otcové — elitní teologové a právníci své doby — nemohli přejít Husovo zjevné kacířství, Hus pak, plně přesvědčen o pravdivosti a správnosti svého učení, nemohl odvolat, neboť by ohrozil svůj posmrtný život. Nemalé snahy kardinálů i samého krále Zikmunda Husa přimět k odvolání, a tedy ho zachránit, tak nutně přišly vniveč.

Jenže v případě Husova přesvědčení o své pravdě i s ohledem na dikci si troufám mluvit o fanatismu (neschopnost diskuse, zavilé trvání na své - či přesněji Viklefově - pravdě, následky Husova učení).

S obsahem článku mohu jen souhlasit. Středověký člověk sice mnohem více prokazoval emoce veřejně, ale na druhou stranu byl věcný, pragmatický. Věděl, kde jsou hranice. To věděl i Jan Hus. Jeho vzývání Krista jako nejvyššímu soudci jako imaginární autority nad všemi vlastně říkalo, že ona pozemská církev je vlastně k ničemu. Jeho téze v podstatě naváděly k anarchii, což se pak projevilo v počátcích husitského hnutí.

Ve filmu je jinak hodně faktických historických nesmyslů a zbytečných scének.

Přesně. Vedlo to k anarchii. Konečně ono "po ovoci poznáte je" platilo v následném husitském hnutí dost názorně, i když obrozenectví a soudruzi i tuhle hrůzu otočili o 180 stupňů.

Máte recht.

Já jsem ke zhlédnutí neměl odvahu, stačily mi ukázky. K přesvědčení, že půjde o pokračování romantizujících mýtů, které s realitou mají málo společného, mi stačilo vidět představitele Jana Husa. Ten totiž nebyl žádnej rachitik, ale docela kulaťoučký strejda. Jenže to by jaksi nezapadalo do záměru díla.

"....docela kulaťoučký strejda.": Koukám, že se vyznáš, synku.

Jste odvážný muž. Já už mnoho let nenašel sílu shlédnout jakýkoliv český seriál. Súdruh Húska se možná povedl lépe než ty předchozí, kde jsem měl vesměs dojem, že jde o první čtenou zkoušku a že dialogy napsal absolvent zvláštní školy.

Povedl se lépe. Na rozdíl od filmových recenzentů se domnívám, že to bylo z hlediska filmového natočeno dobře, to je ale jen můj pohled laika. Ovšem z historického hlediska... to by se jeden picnul... 

".... za parabolu dnešní doby....": psát jsem to nechtěl. Rozhodně to nebyl autorčin či režisérův záměr, ostatně je to neoddiskutovatelný, svědectvím přítomných doložený fakt: ale to chování prelátů na koncilu vůči Husovi mi náramně připomínalo chování mnoha našich novinářů a politiků, přesvědčených jen a jen o své vlastní pravdě. Ostatně on ten Páleč dobře věděl, proč zmizel z veřejného, ba univerzitního života....

Takže potvrzujete, že o parabolu šlo? No, díky, ani jsem od lovce neo/pseudo/kvazi/semimarxistů nečekal.

ještě že jste ten film nenatáčel Vy. To by se tam Jan Hus objevil jen na konci, až by šly titulky, jako světlený efekt nebo tak něco, vždyť koncil byl dle Vás úplně o něčem jiném

Kdybyste se malinko koukl do historie, tak byste zjistil, že pan Roth má pravdu. Koncil řešil ubíjející krizi církve a Hus tam byl pozván jen mimochodem, a to z důvodu, že před lety začal svůj spor v Římě a dosud tento spor nebyl ukončen.

Máte karmu, Jakube. Na shlédnutí díla jsem nenašel odvahu, protože nepotřebuji aktivně vyhledávat další podněty, které by mne rozčilovaly.

Pana Svobodu jsem jako režiséra uznával, podle mne patřil spíše k tomu lepšímu za totality. Ovšem poté, co jsem viděl sametové vrahy, se můj postoj k němu coby režisérovi (nehodnotím jeho politickou minulost) zásadně změnil. V Sametových vrazích jsem viděl rafinovaný, leč o to silnější a prvoplánový odsudek polistopadového vývoje. Veškeré napětí, drsný děj a "detektivní zápletka" byly jen kulisy ke Svobodovu záměru navodit pocit zloby nad tím, kam se naše země po Listopadu otočila.

Předlohu k Husovi od Kantůrkové jsem rovněž nečetl celou, četl jsem pouze fragmenty díla, abych se rozhodl, že ani tímto nebudu ztrácet čas. Hus zde, podobně jako u Jiráska a Vávry, není historickou postavou, ale jakýmsi zosobněním potřeby si kopnout do těch, jež mají býti nenáviděnými.

Je pravdou, že když slyším něco jako historický velkofilm, představím si drama zcela současné poněkud křečovitě vsazené do (v lepším případě) historických kostýmů a nějakých těch atributů doby (vhodné jsou hrad, kopí či staré nádobí). Ovšem Husův příběh (myslím ten skutečný) sám o sobě je dost silný i bez úporné snahy kostymérů a architektů.

Snad už bychom se konečně mohli zbavit úporné osvobozenecké snahy (protažené triumvirátem Jirásek, Nejedlý, Vávra až hluboko do dvacátého století) považovat Husa a husitství za vrchol dějinného vývoje našich zemí. Hus byl člověk umíněný, který svou umíněností mnohé pokazil, byť v řadě případů dokázal správně poukázat na problémy doby.

Byl to Hus, kdo ze své vůle šel do sporu s Římem (samozřejmě ještě před Kostnicí). Část jeho učení byla oprávněně katolickou církví odsuzována (rozhodně sem nepatří kritika kupčení s odpustky) a nepochybně komunisté by jej zařadili do první řady osob určených k odstřelu po svém nástupu (až příliš snadno zneužitelný apel na to, aby člověk neposlouchal jakoukoli autoritu, jež se provinila proti Bohu).

".... ze své vůle šel do sporu s Římem...": A to je  pramen vašeho nechápání Husa. On do nějakého sporu nešel ani náhodou!!! Jemu to víra zakazovala, jít do sporu. On mluvil a psal, tak jak Slovo boží pravilo. A stál na své pravdě podle toho slova. Takoví mají v bibli své označení: Tiší v zemi. A protože ho ten film tak i vykreslil, vám se to nezdá. Chtěli byste monstrózní vávrovské dění, velikášské zázraky, jakási mystéria, ale to by nebyl Hus.  Jan Hus byl tichým na zemi.