- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Sám jsem se musel po ránu omluvit, že mně smysl Vašeho článku došel až úplně na konci /ať vstávám kdy chci, budím se až okolo desáté/.
Dobře.
Teda, mě napadlo hned o čem to vlastně píšete. Myslím že to sedí.
Hezká metafora (bez ironie). Paradoxně i v tom, že tedy ofidiofobové toho o hadech moc nevědí :-)
Zmije je jedovatá, ale na její jed může umřít jen dítě či nemocný člověk. Za posledních 25 let není znám případ úmrtí.
Hadi nejedí obvykle lidi. Krajty mají 2-5 m a člověk je na ně moc velký. Je známo jen velice málo případů, kdy by had jedl člověka. Dítě by si asi krajta dala, ale ne dospělého.
Jedovatí hadi obvykle nekoušou a když kousnou, vypustí jen část jedu. Výroba jedu je náročná a had ho nebude plýtvat na Vás, obvzláště ne u zbytečných útoků. Had není kočka a nehraje si s obětí.
Odborník by toho asi našel o dost více.
Mám rád hady, ale né doma ty patří do přírody
Zásadně hodnotím každého had zvlášť na základě jeho prezentace a bez předsudků.
Had mezi hady, sem tam hadice, normálka je to přece, ba přímo tradice
A tenhle jistě znáte : ,,Mamí, nevíššššš, nejsme jedovatí?"Ptá se malej had. ,,Nevím. A proč?" Ptá se máma hadová. ,,Ále, kousssssssssl jssem sse do jazyka"